Tento způsob léta...

23. srpna 2011 v 17:01 | Šárka |  Zamyšlení
Celé léto byl podzim. Ne ten kalendářní, ale co se počasí týká, rozhodně si s podzimním v ničem nezadalo. Koukala jsem z okna a říkala si něco o tom, že chčije a chčije a tento způsob léta mi může být poněkud ukradeným. Minulý týden začala třicetistupňová vedra. Jakmile přišla, zajásala jsem. Teď si tak říkám, kdo v tom má vegetovat... Kdo že to pronesl to moudro o člověku, tvoru nevděčném? ;-)
 

Boty na skateboard

21. července 2011 v 11:44 | Šárka |  O dětech
Máme nové boty. Tedy Daník. Narazila jsem na sportovní boty za slušnou cenu, na zahradu do školky jak dělané... Musel si je hned obout a za chvíli je šel ukázat dědovi. Z dálky jsem zaslechla jejich rozhovor:

D: koukej dědo, mám nové boty.
děda: no ty jsou pěkné!
D: ano, dědo, to jsou mé nové boty na skateboard!
děda: copak ty máš skateboard???
D: ne, ale můžu si ho koupit.

Hmm, jdu se mrknout po nějakých efektních plavkách na jachtu.

Seriály

29. června 2011 v 6:57 | Šárka |  Zamyšlení
Téma týdne na blogu jsou prý seriály. V době, kdy jsem blog zakládala, bych k tomu určitě měla co říci. Minimálně "Ordinaci" jsem vcelku pravidelně sledovala - tedy tak pravidelně, jak se dá s dítětem, které usne půl hodiny po začátku. :-) Od té doby se hodně změnilo. U nás doma už nejsme čtyři, ale tři. Takže nám začal nový seriál. Trochu jiný, ale minimálně jedna věc se hodně změnila - já sama. Už vím, že život si nechci naplňovat osudy jiných, že je větší dobrodružství, naplňovat ten svůj. Dva a půl roku jsem strávila bádáním o tom, jaký že je. Nevím to pořád, ale co vím je to, že narozdíl od seriálu, v životě není dobré hrát, alespoň ne ve chvíli, kdy nám naše role dlouhodobě nevyhovuje. A nejen proto, že za tohle hraní nedostáváme žádný honorář. Televizní seriály už nějakou dobu nepotkávám. A televizi jako takovou jen coby občasného společníka svých dětí. A upřímně říkám, že mi nic nechybí. Narozdíl od osudů seriálových hrdinů, které má ve svých rukou scénárista a my jsme jen diváci, v našem životě se můžeme minimálně pokusit být režisérem, scénáristou, maskérem i hlavní star. Je to trochu hoňka, ale všem přeji, aby hlavní místo mezi seriály zaujímal ten nejdůležitější - ŽIVOT.
 


Roste jak z vody

15. dubna 2011 v 18:10 | Šárka |  O dětech
Asi vám to nebude divné, ale za tu dobu, co jsem tu nebyla, Daník docela vyrostl. Už chodí do školky a má neuvěřitelně chytré řeči.

Mami, proč je tady ta zeď, aby lidi neviděli trávu?
Ne, aby měli kde bydlet.

Daníku, kdo ti dal ten deštník, táta?
Ne, PPLka.

Podobné hovory jsou na denním pořádku. Příkrmy jsou hudbou minulosti. Jo - a na nočník už taky chodí. Ježíšek mu za to dal kolo. Už předloni.

Vložit do košíku prosím...

15. dubna 2011 v 18:04 | Šárka |  Ze života
Poslední dobou nakupuji téměř všechno přes internet. Krom většiny potravin, samozřejmě. I ty ale nakupuji v 9O% případů v marketu, takže se sama obsloužím a nemusím nikomu vyprávět, jaký je "můj" sýr, "moje" mléko a tak. Dnes jsem zavítala na velký nákup do mlékárny, což je pultovka. Co si dáte? Šlehačku prosím... A jakou, obyčejnou, nebo v kelímku? Aha... v kelímku je neobyčejná? A v jak vypadá obyčejná? Jo, krabička... Dobře, tak obyčejnou. A co to bude dál? Lučinu. Tu už nemáme. Aha, tak tvaroh. A jaký, měkký? No jasně že měkký. Kdybych chtěla tvrdý, tak to přeci řeknu. Nedovedu si představit, kolik času bych tam musela strávit, kdybych chtěla udělat opravdu velký nákup. Někdy to zkusím. Až budu mít dovolenou.

Neuvěřitelné se stává skutkem

15. dubna 2011 v 17:57 | Šárka |  Ze života
Už to vypadalo, že mi můj blog zruší... vlastně jsem si myslela, že už se tak stalo. Dnes po návratu domů jsem si říkala, že bych mohla znovu začít blogovat. A že si založím nový... Ale ten starý je funkční! takže budu pokračovat. A uvidíme, jak dlouho mi to vydrží... ;-)

Životní zkušenosti

30. července 2008 v 21:45 | Šárka |  O dětech
Přikutálela jsem ho včera večer a pro obsazenost ledničky tímto ovocem, byl provizorně umístěn za jídelní stůl do rohu. MELOUN. Daníkovo oblíbené ovoce. Dnes dopoledne ho tam mrňous objevil. A asi se rozhodl, že už je dost velký na to, aby se musel ptát, kdy že se ta sladká, růžová věc bude jíst. Zašmátral v příborovém šuplíku (já odtamtud lovím nože, ale jsou "o patro níž")a potichoučku se odebral do příslušného rohu. Odhalit ho nebylo vůbec těžké. Po chvíli totiž následoval srdceryvný řev. Jeden by si myslel, že si ten šestikilový meloun hodil na nohu, ale chyba lávky. Zjistil, že plastovou lžičkou se do něj prostě nedostane a hodně ho to zklamalo. Do melounů se prostě nejen nevidí....

Připravenost na nočník

28. července 2008 v 13:34 | Šárka |  O dětech
Téma posledních týdnů. Tedy ne mých - já na to z vysoka..... Ale story o tom, kdy které dítě už bylo bez plen jsou čím dál častější, přeci jen Daník stárne a pleny má pořád. Našla jsem odborný článek a nad ním v rámečku "Známky připravenosti na nočník". Musím konstatovat, že Dan je nevykazuje. Minulý týden po návratu ze ZOO, když jsem ho vybalila a nechala proběhnout jen tak, aby větral, odešel si hrát do stanů a následně do tunelu mezi nimi. Koukala jsem na něj, jak si v tom tunelu spokojeně sedí, byla vidět hlavička, která se tam hýbala, zjevně ho něco v tunelu zaujalo. Byla jsem pyšná matka, jak si pěkně vystačí i když s sebou žádné hračky nemá. Po chvíli se boule v tunelu dala do pohybu, takže jsem si na něj počkala před stanem, abych ho rovnou zase zabalila. Vylezl ven a v ručičce něco nese. Je sbírání bobků, které se povedlo udělat v tunelu a jejich přeprava ven, směrem k překvapené matce známkou připravenosti na nočník? V rámečku o tom nebylo ani slovo....

Outdoorový intelektuál

28. července 2008 v 13:22 | Šárka |  O dětech
Tohle je článek speciálně pro tetu Fazoli. Vím, že ona už svého outdoorového intelektuála našla, ale třeba bude časem vědět o někom, kdo bude taky hledat. Jednoho mám doma! Nejenže by na zahradě klidně i spal, horoleze všude, kde se dá, ale hlavně - ve svých 18 měsících má ve slovníku slova jako "číst", "knížka" a taky pohádka. Takže Fazol, píchni si do mapy vlaječku, bydlí TADY.

X v jednom

28. července 2008 v 13:10 | Šárka |  O dětech
Znáte to - hitem posledních let se staly výrobky typu 2,3,4 a víc v jednom. Naprosto upřímně - ne všechny podobné vymoženosti mě nadchly (může něco mýt vlasy a zároveň opečovávat, prát a avivážovat?? ), ale přiznám, že existovat krabice, která by po naplnění umyla nádobí, vyprala prádlo, vyžehlila, vyluxovala, zametla, vytřela a umyla okna, určitě jí nabídnu koutek k ubytování. Co je ale trochu záludnější - podobným směrem se vyvíjí i řeč našeho juniora. Pro více předmětů má jedno slovo. Brm je auto, ale i pití, mí je míč, ale taky "moje", ton je strom a slon, občas je náročné rozlišit, co zrovna má na mysli a nemusím říkat, že mé váhání ho poměrně štve a dává to najevo. Co ale trochu štve mě je to, že díky těm jeho x v jednom mi utekla TA CHVÍLE. Dávno umí pojmenovat všechny členy rodiny, jednoho ale stále ne - sebe. Až o víkendu jsem zjistila, že jsem na omylu. On umí říct DAN. Jenže ještě dříve uměl "dá" a tak si jeho opožděná matka pořád říká, že něco chce a vůbec jí nenapadlo, že jeho "DÁ" má také víc významů. Takže hurá!! Už umí svoje jméno. Nemohu sloužit přesným datem, ale za pár let bude pro popis, kdy že se to naučil bohatě stačit " v roce a půl"

Kam dál