Prosinec 2007

Kdy vyjde najevo má neschopnost?

27. prosince 2007 v 22:16 | Šárka |  O dětech
Poslední dobou zjišťuji, že mám doma malého montéra. Není mi známo jak to dělá, ale dokáže odmontovat i věci pro roční dítě zdánlivě neodmontovatelné. Krytku na konektory u subwooferu, telefon na autíčku od ježíška, záklopku na domečku od téhož pána. Zatím se mi jakž takž daří držet s ním krok. Ale dnes, když jsem zápasila se záklopkou u domečku, mi poprvé blesklo hlavou jak asi může dlouho trvat, než předměty Daníkem odmontované nebudu umět namontovat zpět. :-o Pokud půjde ve stopách dalších šikovných chlapíků z naší famílie, nebude to tak dlouho trvat. Bratranec se se svými "nefunkčními" klíčemi dostal do sousedova auta (mělo trochu poškozený zámek :-) ), odšrouboval babičce prahy v celém bytě a rozebral budík. Budu se snad muset zapsat na nějaký kurz pro kutily. :-)

Jak jsme byli na besídce

27. prosince 2007 v 22:04 | Šárka |  O dětech
Předvánoční čas s sebou tradičně nese různé školní besídky a jarmarky. Ani u Káji ve škole tomu není jinak. Jarmark probíhal v den, kdy Kája ve škole nebyla, ale besídku jsem si nemohla nechat ujít. Doufala jsem, že je to druh kultury, který se Daníkovi bude zamlouvat. :-)) Děti pilně nacvičovaly už pár týdnů dopředu, takže jsem byla zvědavá, co si připravily tentokrát. Ještě 10 minut před začátkem besídky jsem seděla u kadeřnice, ale vše klaplo a dorazili jsme přesně na čas. Uvelebila jsem se a UŽILA SI TO! A mé děti? Kája hrála v pohádce o zvířátkách, pak dělala, že umí všechny koledy a na závěr si pochutnala na cukroví a dětském šampaňském. A zjevně byla moc ráda, že tam má mamku a bráchu. Daník se na besídce potkal s kamarádkou Emičkou. Emička má o dva měsíce méně než on a moc se mu líbí. Jak je tak zvyklý dávat najevo své potřeby, bez ostychu se s Emičkou zblízka a ručně prohlédli, společně si zacinkali vykrajovátky na cukroví a nakonec Daník Emičku políbil. Pak dělal, že umí všechny koledy a na závěr se prošel pod lavicemi. Děti byly vcelku konsternované, že se tam taky někdo vejde i když se neskrčí... :-)) Sečteno podtrženo, užili jsme si to myslím všichni. A já jsem fakt ráda, že besídky berou Daníka o něco víc než shopping....

Jak šel čas IX. aneb jak efektivně nakupovat

27. prosince 2007 v 21:52 | Šárka |  Ze života
Fenoménem poslední doby je prý shopping. Šíří se skoro rychlostí světla. U nás jde ale tentokrát vývoj opačným směrem. Zatímco na vejšce pro mě nebyl problém strávit celý den v Praze (ale jako opravdu v Praze, žádné shopping centrum :-) ) - samozřejmě do toho počítám oběd, sem tam zastávku u zuckermanna a obligátní kino- postupem doby trávím na nákupech čím dál méně času. Příčina je snadno pojmenovatelná - Daník. Jako správný chlap totiž nesnáší nákupy a to ani když je doprovodem své milované matce. V šátku by to ještě celkem šlo, aspoň tedy na chvíli, ale s Daníkem v šátku zase matka nemá šanci si cokoliv zkusit, takže shopping skoro ztrácí pointu... Když jsem si potřebovala koupit něco jako tepláky, vzala jsem si ho s sebou do zkušební kabinky v domnění, že bude přihlížet jak zkouším to hromadu, co jsem i vzala s sebou. Rychle jsem ale pochopila, že tudy cesta nevede. Daník nasadil pořádný řev. Zkusila jsem si dva kousky, celkem padly, nemohla jsem se rozhodnout který vybrat, ale naštěstí mi záhy došlo, že se v nejbližší pětiletce pro další asi nedostanu, takže jsem na pult hodila oboje, zaplatila a šla. Samozřejmě okamžitě po vyjetí z prodejny bylo z Daníka to nejvzornější a nejtišší miminko. Nákupů v kamenných obchodech tedy značně ubylo, naštěstí mě zachraňují četné e-shopy a mimibazar. :-) Tam se totiž dá nakupovat i když robě sladce spí a nezavírají...

Už vím, proč se dětem před usnutím čtou pohádky

27. prosince 2007 v 16:22 | Šárka |  O dětech
Nedávno jsme Daníkovi pořídili houpačku pro miminka. Můžeme ho do ní připoutat, hoví si v ní a jednoznačně je dobrým místem pro spaní přes den. Uspávání je jednodušší, ani zdaleka ne všechna zhoupnutí vyžadují aktivní intervenci uspávajícího... :-) Já mu zpravidla k pohupování zpívám ukolébavky, nebo jiné poetické dětské písničky. Dnes dopoledne ale houpu, zpívám a on ne a ne zavřít oči. Rozhodla jsem se tedy, že mu písní sdělím neupravenou pravdu. "Spi Daníku, spi, zavři očka svý, mámu brní obě nohy, špatně se jí tady sedí. Jednou stejně musíš usnout, proč to tedy odkládat". Efekt byl překvapivý. Ač původně v polospánku, posadil se Daník v houpačce a zíral na mě s tázavým výrazem v očích. :-)) Nasadila jsem tedy rychle "Halí, belí", on se zase uvelebil a po chvíli usnul. A mě to došlo. Proto pohádky a ukolébavky, které pravdu značně okecávají - tvrdá realita prostě nevede k zdravému spánku. Že by příčina nespavosti mnoha dospělých? :-)

Jak šel čas VIII. aneb příkrmy podruhé

27. prosince 2007 v 16:09 | Šárka |  O dětech
Ať se nám to líbí nebo ne, jednou nutně přijde doba, kdy miminko začne samo aktivně ovlivňovat skladbu svého jídelníčku. A nemusí to být vždy o potraviny a poživatiny k jídlu určené. A tak známe miminka, která se vrhají na blýskavé ozdoby z adventních věnců (že Erýsku :-) ), houby na mytí, ale i kovové redukce. Zvláště u posledně jmenovaných je pak nutné poněkud pečlivěji prohlížet plenku dokud se kýžený objekt opět neobjeví na světle božím... :-) Ani Daník není výjimkou. Zvláštní zálibu má v opatlávání obličeje svými mastičkami, že něco občas skončí i v pusince asi nemusím zvlášť zdůrazňovat. Ale mastičky se zdaleka nemohou rovnat krabičkám. Daník nejspíš trénuje na zápis do Guinessovy knihy rekordů v disciplíně "Jak se co nejrychleji dostat do krabičky jiným než klasickým způsobem". Nikdo by nevěřil tomu, jakým fofrem dokáže do obalu prokousat nemalý otvor. Materiál, který byl původně na místě otvoru se mi občas povede z pusinky vylovit, ale občas taky ne. A co z toho plyne pro naše plenky? Nadměrně je nesleduji. Používám kontrolovanou bio kosmetiku, takže množství, které se mu sem tam povede spořádat tak maximálně způsobí rychlejší vyprazdňování. Jen papír mi trochu vrtá hlavou. Přemýšlím, jak by se to dalo zařídit, aby vylezl vždy až nakonec. Byl by totiž rovnou utřený a ušetřila bych ubrousky... :-)

Jak šel čas VII. aneb malý vyjednávač?

27. prosince 2007 v 15:56 | Šárka |  O dětech
Stejně jako všechny ostatní děti, i Daník brzy našel zálibu zejména v přístrojích, které mu nikdo půjčit nechtěl. Hlavně mobil je žádaný artikl. :-) Aby mu udělaly radost, daly mu sestřenice starou nefunkční Nokii 5110. Hrál si s ní opravdu rád a nějaký ten týden (než mu došlo, že nesvítí) si s ní vystačil. Někdy v té době nás navštívila kamarádka Fazole se spřáteleným miminkem Erýskem. Erýsek měl zjevně podobné choutky. Mobil ho velmi zaujal, bohužel tu ale najednou byla dvě miminka a jen jeden mobil . :-) Erik se ale rozhodl neokolkovat a mobil si prostě ulovil. My s Fazolí čekaly, co Daník na to. Řev se nekonal. Začal se na Erýska usmívat a mile mu "povídal". Ten byl Daníkovou reakcí nejspíš taky konsternovaný, takže z něj nespustil oči. Ale já a Fazole jsme byly i nadále schopné sledovat situaci komplexně. A tak nám neunikla Daníkova mini ručka, která se nepozorovaně sunula směrem k mobilu. Erýsek stále zaujatě sledoval vyprávějícího Daníka a vůbec si nevšiml, že mobil poněkud změnil umístění. Probral ho až výbuch smíchu. Pak pro změnu zíral na mámu a tetu kterak se za břicho popadají... :-)

Jak šel čas VI. aneb příkrmy poprvé

27. prosince 2007 v 15:43 | Šárka |  O dětech
Jak je známo, k zavádění příkrmů se u plně kojených dětí přistupuje v šesti měsících. Mě se do toho moc nechtělo, ale kamarádka - laktační poradkyně pravila, že to není jen o jídle, ale i o učení a že bych odkládáním Daníkovi nemusela prospět. Tak jsem si připravila první bio mrkev a přesně v šesti měsících ji naservírovala synáčkovi. Od malička byl žravé mimi a navíc nám už dlouho strkal závistivě hlavu do talíře, tak jsem nepředpokládala komplikace. Po lžičce nadšeně skočil, z jejího obsahu ale už tak nadšený nebyl. Nicméně dá se říci, že po pár dnech si na mrkvi celkem pochutnával. Po týdnu ovšem když viděl lžičku, semknul pusinku a celou várku přenechal Káje, kterou tím moc potěšil. :-) Stejně skončilo pár dalších dávek a pak jsem se rozhodla vyhlásit příkrmovou pauzu. Za měsíc jsme začali znovu. A se stejným výsledkem. Pár dnů nadšeně jedl, ale po týdnu ani ťuk. Nepomohla ani strategie dát mu do ruky druhou lžičku, aby se mohl účastnit. V Daníkovi skončily přesně dvě lžičky dýně a ihned po obědě jsme zamířili do koupelny umýt těch pět lžiček, co měl ve vlasech, na obličeji, oblečení a židličce... :-)) Následovala další pauza, nemusím asi popisovat, jak to dopadlo. Opravdu příkrmovat jsme začali až v 9 měsících. Ale zkusila jsem to... :-)

Jak šel čas V. aneb je a nebo není lenoch?

27. prosince 2007 v 14:42 | Šárka |  O dětech
Vzhledem k tomu, že Káji pohybový vývoj byl proti zdravým dětem poněkud opožděný, čekali jsme, jak na tom v tomto ohledu bude Daník. S ohledem na jeho faldíky jsme předpokládali spíše pomalejší vývojové skoky, proto nás velmi překvapilo, když se na konci čtvrtého měsíce převalil ze zad na bříško. Po prvním úspěšném pokusu to ještě několikrát zopakoval, ale tím to zhaslo. Na pětiměsíční prohlídce se mě naše MUDra otázala, jestli se přetáčí na břicho. Pravdivě jsem odpověděla, že už to předvedl, ale od té doby nic. Uklidňovala mě, že má vlastně ještě moře času a že baculatější děti jsou prostě línější. :-) S Kájou jsme cvičili Vojtu apod., takže jsem byla ráda, že nás tentokrát nikam neženou a bylo mi srdečně jedno, jestli bude Daník lenoch. Ono má vše své výhody - najít dítě tam, kde jsme ho odložili má také své klady.... :-)) Přesně za 14 dnů po 5měsíčninách se ale Daník přetočil na břicho znovu, celkem rychle to zvládl a druhý den se začal snažit dostat na všechny 4. I to zvládl celkem rychle a k velkému překvapení nás všech po půl roce začal lézt. Další poradna vzhledem k dovoleným proběhla v necelých 7 měsících, to už i seděl a s oporou stál. MUDra se otázala, jestli už se snaží dostat na břicho a punc lenocha Daníkovi rychle odebrala. Ale jak říkám - vše má své klady. :-)

Jak šel čas IV. aneb investice do nemovitosí jsou v módě

27. prosince 2007 v 14:14 | Šárka |  O dětech
Když bylo Daníkovi asi 6 týdnů, začal vypadat, že se s námi občas trochu nudí. Rozhodli jsme se tedy pořídit mu něco pro zabavení. Po dlouhých úvahách nakonec padla volba na ostrov. Přesně řečeno - Tropický ostrov. Investice do nemovitostí jsou v módě, takže bychom tím zabili více much jednou ranou. Ostrov jsem vyhlédla a objednala na internetu. Vypadal opravdu moc pěkně, měl specifickou a rozmanitou flóru a faunu, ale i místo k odpočinku se našlo. Za pár dní po objednání nám ho přinesla pošťačka ve velké krabici. Nezklamal nás. Přikoupili jsme na něj další zvířátka a atrakce, takže se zanedlouho stal herním centrem naší domácnosti. Všem miminkům která nás navštívila se moc líbil a Daník ho také dost užil. Majitelem ostrova byl do časného podzimu. Od chvíle kdy začal lézt, své útočiště vyhledával méně a méně, až jsme se rozhodli, že je na čase udělat z Tropického ostrova Putovní tropický ostrov. Jeho majitelem je v současnosti jiné miminko, ale my na něj máme spoustu krásných vzpomínek. :-)

Jak šel čas III. aneb jsem luxusní ekoložka?

27. prosince 2007 v 11:10 | Šárka |  O dětech
Zná to valná většina z nás - pohled na malý, spinkající bezbranný uzlíček nás rozněžní, chceme mu dát vše co jen můžeme a postarat se o něj co nejlépe. Postupem času zjišťuji, že řeším čím dál více věcí okolo miminka, než jsem řešila před nějakými 10 lety. Stejně jako valná většina matek jsem s prvním dítětem velmi uvítala eistenci jednorázových plenek. Ten kdo je vymyslel by zasloužil metál, říkávala jsem si. Je to tak pohodlné, rychlé, bezpracné a šetrné... Když jsem se připravovala na příchod druhého mimi, brouzdala jsem internetovými diskuzemi o potřebnostech k miminku a narazila na diskuzi o látkových plenách. Totálně mě šokovalo, že někdo může diskutovat o čtvercovkách, které vyvařovaly a po večerech skládaly naše matky. Nevěřícně jsem na diskuzi klikla a zjistila, že doba poněkud pokročila a existují látkové pleny, které na první pohled vypadají jako jednorázovky. Pokrok je holt všude, ale nedocházelo mi, proč bych něco takového měla používat, když to vypadá stejně a plní stejný účel. Jsem ale osoba hloubavá, takže jsem hledala a - našla... Zaujal mě zejména fakt, že ten bezbranný uzlíček vyprodukuje za své plenkové období až tunu velmi problematického odpadu a bylo rozhodnuto - budeme v bavlně! Úspora finanční je příjemný benefit, ale hlavně ten pocit, že tu svému miminku do vínku nenechám tunu odpadu rozhodl. Takže látkujeme. Výběr na poli látkovek je velmi široký, dá se látkovat opravdu levně, ale když jsem hledala ideální plenku, zjistila jsem, že tohle mě moc nebere. Má ideální plenka patří mezi nejdražší, ale je opravdu úžasná. Od té doby jsem luxusní ekoložka. :-)