Jak šel čas II. aneb vivat šátek!

27. prosince 2007 v 10:54 | Šárka |  O dětech
Po Daníkově narození a následném přesunu z porodnice domů se rychle ukázalo, že pokud jsme si mysleli, že Kája je náročné miminko a druhorozené nás už nemůže překvapit, byl to omyl. :-) Daník vyžadoval prakticky neustálý kontakt s námi a protože zastávám názor, že určitě ví proč to dělá a potřeby miminka by se měly uspokojovat, nastal nerudovký problém - Kam s ním? Také zbytek rodiny chce jíst, je občas třeba umýt nádobí či kopnout smetí pod nábytek a na to vše potřebuji ruce. Vzhledem k tomu, že nejsem chobotnice a disponuji pouze jedním párem těchto končetin vyvstává problém, jak to vše zařídit. Přemýšlení naštěstí netrvalo dlouho. Vytáhla jsem svůj nový, krásný šátek a nedbajíc výkřiků - teď si ho na to zvyknete a budete ho nosit pořád- nemotorně poprvé zamotala Daníka do šátku. A byl klid. On byl v kontaktu, já měla volné ruce, takže také zbytek rodiny mohl nadále jíst a tak. Všichni byli spokojeni a já proto říkám - vivat šátek! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama