Momentky z života jedné rodinky - Články

Tento způsob léta...

Tue, 23 Aug 2011 17:01:31 +0200

Celé léto byl podzim. Ne ten kalendářní, ale co se počasí týká, rozhodně si s podzimním v ničem nezadalo. Koukala jsem z okna a říkala si něco o tom, že chčije a chčije a tento způsob léta mi může být poněkud ukradeným. Minulý týden začala třicetistupňová vedra. Jakmile přišla, zajásala jsem. Teď si tak říkám, kdo v tom má vegetovat... Kdo že to pronesl to moudro o člověku, tvoru nevděčném? ;-)

Boty na skateboard

Thu, 21 Jul 2011 11:44:08 +0200

Máme nové boty. Tedy Daník. Narazila jsem na sportovní boty za slušnou cenu, na zahradu do školky jak dělané... Musel si je hned obout a za chvíli je šel ukázat dědovi. Z dálky jsem zaslechla jejich rozhovor:

D: koukej dědo, mám nové boty.

děda: no ty jsou pěkné!

D: ano, dědo, to jsou mé nové boty na skateboard!

děda: copak ty máš skateboard???

D: ne, ale můžu si ho koupit.

Hmm, jdu se mrknout po nějakých efektních plavkách na jachtu.

Seriály

Wed, 29 Jun 2011 06:57:37 +0200

Téma týdne na blogu jsou prý seriály. V době, kdy jsem blog zakládala, bych k tomu určitě měla co říci. Minimálně "Ordinaci" jsem vcelku pravidelně sledovala - tedy tak pravidelně, jak se dá s dítětem, které usne půl hodiny po začátku. :-) Od té doby se hodně změnilo. U nás doma už nejsme čtyři, ale tři. Takže nám začal nový seriál. Trochu jiný, ale minimálně jedna věc se hodně změnila - já sama. Už vím, že život si nechci naplňovat osudy jiných, že je větší dobrodružství, naplňovat ten svůj. Dva a půl roku jsem strávila bádáním o tom, jaký že je. Nevím to pořád, ale co vím je to, že narozdíl od seriálu, v životě není dobré hrát, alespoň ne ve chvíli, kdy nám naše role dlouhodobě nevyhovuje. A nejen proto, že za tohle hraní nedostáváme žádný honorář. Televizní seriály už nějakou dobu nepotkávám. A televizi jako takovou jen coby občasného společníka svých dětí. A upřímně říkám, že mi nic nechybí. Narozdíl od osudů seriálových hrdinů, které má ve svých rukou scénárista a my jsme jen diváci, v našem životě se můžeme minimálně pokusit být režisérem, scénáristou, maskérem i hlavní star. Je to trochu hoňka, ale všem přeji, aby hlavní místo mezi seriály zaujímal ten nejdůležitější - ŽIVOT.

Roste jak z vody

Fri, 15 Apr 2011 18:10:02 +0200

Asi vám to nebude divné, ale za tu dobu, co jsem tu nebyla, Daník docela vyrostl. Už chodí do školky a má neuvěřitelně chytré řeči.

Mami, proč je tady ta zeď, aby lidi neviděli trávu?

Ne, aby měli kde bydlet.

Daníku, kdo ti dal ten deštník, táta?

Ne, PPLka.

Podobné hovory jsou na denním pořádku. Příkrmy jsou hudbou minulosti. Jo - a na nočník už taky chodí. Ježíšek mu za to dal kolo. Už předloni.

Vložit do košíku prosím...

Fri, 15 Apr 2011 18:04:16 +0200

Poslední dobou nakupuji téměř všechno přes internet. Krom většiny potravin, samozřejmě. I ty ale nakupuji v 9O% případů v marketu, takže se sama obsloužím a nemusím nikomu vyprávět, jaký je "můj" sýr, "moje" mléko a tak. Dnes jsem zavítala na velký nákup do mlékárny, což je pultovka. Co si dáte? Šlehačku prosím... A jakou, obyčejnou, nebo v kelímku? Aha... v kelímku je neobyčejná? A v jak vypadá obyčejná? Jo, krabička... Dobře, tak obyčejnou. A co to bude dál? Lučinu. Tu už nemáme. Aha, tak tvaroh. A jaký, měkký? No jasně že měkký. Kdybych chtěla tvrdý, tak to přeci řeknu. Nedovedu si představit, kolik času bych tam musela strávit, kdybych chtěla udělat opravdu velký nákup. Někdy to zkusím. Až budu mít dovolenou.

Neuvěřitelné se stává skutkem

Fri, 15 Apr 2011 17:57:14 +0200

Už to vypadalo, že mi můj blog zruší... vlastně jsem si myslela, že už se tak stalo. Dnes po návratu domů jsem si říkala, že bych mohla znovu začít blogovat. A že si založím nový... Ale ten starý je funkční! takže budu pokračovat. A uvidíme, jak dlouho mi to vydrží... ;-)

Životní zkušenosti

Wed, 30 Jul 2008 21:45:06 +0200

Přikutálela jsem ho včera večer a pro obsazenost ledničky tímto ovocem, byl provizorně umístěn za jídelní stůl do rohu. MELOUN. Daníkovo oblíbené ovoce. Dnes dopoledne ho tam mrňous objevil. A asi se rozhodl, že už je dost velký na to, aby se musel ptát, kdy že se ta sladká, růžová věc bude jíst. Zašmátral v příborovém šuplíku (já odtamtud lovím nože, ale jsou "o patro níž")a potichoučku se odebral do příslušného rohu. Odhalit ho nebylo vůbec těžké. Po chvíli totiž následoval srdceryvný řev. Jeden by si myslel, že si ten šestikilový meloun hodil na nohu, ale chyba lávky. Zjistil, že plastovou lžičkou se do něj prostě nedostane a hodně ho to zklamalo. Do melounů se prostě nejen nevidí....

Připravenost na nočník

Mon, 28 Jul 2008 13:34:36 +0200

Téma posledních týdnů. Tedy ne mých - já na to z vysoka..... Ale story o tom, kdy které dítě už bylo bez plen jsou čím dál častější, přeci jen Daník stárne a pleny má pořád. Našla jsem odborný článek a nad ním v rámečku "Známky připravenosti na nočník". Musím konstatovat, že Dan je nevykazuje. Minulý týden po návratu ze ZOO, když jsem ho vybalila a nechala proběhnout jen tak, aby větral, odešel si hrát do stanů a následně do tunelu mezi nimi. Koukala jsem na něj, jak si v tom tunelu spokojeně sedí, byla vidět hlavička, která se tam hýbala, zjevně ho něco v tunelu zaujalo. Byla jsem pyšná matka, jak si pěkně vystačí i když s sebou žádné hračky nemá. Po chvíli se boule v tunelu dala do pohybu, takže jsem si na něj počkala před stanem, abych ho rovnou zase zabalila. Vylezl ven a v ručičce něco nese. Je sbírání bobků, které se povedlo udělat v tunelu a jejich přeprava ven, směrem k překvapené matce známkou připravenosti na nočník? V rámečku o tom nebylo ani slovo....

Outdoorový intelektuál

Mon, 28 Jul 2008 13:22:22 +0200

Tohle je článek speciálně pro tetu Fazoli. Vím, že ona už svého outdoorového intelektuála našla, ale třeba bude časem vědět o někom, kdo bude taky hledat. Jednoho mám doma! Nejenže by na zahradě klidně i spal, horoleze všude, kde se dá, ale hlavně - ve svých 18 měsících má ve slovníku slova jako "číst", "knížka" a taky pohádka. Takže Fazol, píchni si do mapy vlaječku, bydlí TADY.

X v jednom

Mon, 28 Jul 2008 13:10:54 +0200

Znáte to - hitem posledních let se staly výrobky typu 2,3,4 a víc v jednom. Naprosto upřímně - ne všechny podobné vymoženosti mě nadchly (může něco mýt vlasy a zároveň opečovávat, prát a avivážovat?? ), ale přiznám, že existovat krabice, která by po naplnění umyla nádobí, vyprala prádlo, vyžehlila, vyluxovala, zametla, vytřela a umyla okna, určitě jí nabídnu koutek k ubytování. Co je ale trochu záludnější - podobným směrem se vyvíjí i řeč našeho juniora. Pro více předmětů má jedno slovo. Brm je auto, ale i pití, mí je míč, ale taky "moje", ton je strom a slon, občas je náročné rozlišit, co zrovna má na mysli a nemusím říkat, že mé váhání ho poměrně štve a dává to najevo. Co ale trochu štve mě je to, že díky těm jeho x v jednom mi utekla TA CHVÍLE. Dávno umí pojmenovat všechny členy rodiny, jednoho ale stále ne - sebe. Až o víkendu jsem zjistila, že jsem na omylu. On umí říct DAN. Jenže ještě dříve uměl "dá" a tak si jeho opožděná matka pořád říká, že něco chce a vůbec jí nenapadlo, že jeho "DÁ" má také víc významů. Takže hurá!! Už umí svoje jméno. Nemohu sloužit přesným datem, ale za pár let bude pro popis, kdy že se to naučil bohatě stačit " v roce a půl"

Ekologická sekačka

Mon, 28 Jul 2008 12:54:54 +0200

Když jsme byli před dvěma lety v ZOO, Jardu zaujaly zejména želvy. Byly obrovské, pomaloučku se šinuly po trávě a spásaly ji. Dá se vlastně i o želvě říct, že se pase? Jardu zaujala myšlenka, vypustit pár takových želv na zahradu a mít postaráno o travní údržbu. Rozmluvila jsem mu to - když pominu "zanedbatelnou" finanční stránku věci , "rychlost" s jakou se želvy po trávníku pohybují má do závratné na hony daleko, takže by se mohlo stát, že bychom ty naše "sekačky" postupem doby v trávě po pas nenašli. Otázka bezpracné sekačky se ale dostala na přetřes i letos. Bratranec má pozemek nad námi a travní porost dorostl takové výšky, že se v něm ztratí vzrostlá srna i s mláďaty, o želvách ani nemluvě. A co teprve Daník. I na neekologickou sekačku velké sousto, takže logicky vyvstala nerudovská otázka - Co s ní? Naštěstí bydlíme na vesnici, takže řešení bylo poměrně elegantní. Pozemek se ohraničil a vypustili se na něj - KONĚ. Po 14 dnech mohu konstatovat, že to nebyl špatný nápad. Co nespásli, to zdupali, takže najednou zase máme výhled nahoru. Řešení ekologické, ekonomické, sice to tam lehce "prohnojili", ale pokud se bude díky tomu trávě dařit lépe než před tím, nic nebrání tomu, ekologicky sekat znovu. Má to jedinou vadu - u baráku s pěstěnou zahradou, záhonky, stromky apod. je to řešení nepoužitelné. Takže nám zbývají asi fakt ty želvy.

Zákon schválnosti

Mon, 28 Jul 2008 12:37:24 +0200

Tak máme po dovolené. Lépe řečeno - náš taťka má po dovolené. Počasí bylo nic moc, při pohledu z okna mě většinu dní napadaly samé filmové hlášky ( "a chčije a chčije" případně "tento způsob léta zdá se mi býti...." ). Našli jsme, pravda, pěkný den na návštěvu ZOO bez nutnosti tahat deštník a podzimní bundu, ale čekali jsme takových dnů víc. Jak se tak říká - člověk míní, příroda mění. Ovšem třeba právě dnes je počasí přímo ukázkové. Má to jen jedinou vadu - taťka už zase maká. Neříká se tomu zákon schválnosti?

Proč se vyplatí číst návody ke spotřebičům

Tue, 01 Jul 2008 15:43:19 +0200

Vlastním novou pračku. Tedy - novou už dva roky. Je téměř dokonalá, v mých očích dlouho měla jedinou chybu - když spustím program, nemůžu přidat další prádlo, Božka začíná znovu od začátku. Pro někoho zvyklého na pračku s vrchním plněním a tedy neustále průběžně doplňujícího další a další hadříky příslušné barvy docela neštěstí. Nezbylo mi nic jiného, než se postupně vypracovat do té míry, aby doplňování nebylo třeba, i když přiznám, že úplně dokonalá prostě nejsem. Zlom přišel, když se o naši Božku začal zajímat Daník. Vesele si točil knoflíkem na programování a já si vzpomněla na dětský zámek, kterým by pračka měla disponovat. Opravdu ho má. Daník sice knoflíkem může kroutit pořád, ale když ho vrátím zpět, Božka začne přesně tam, kde přestala. A že začne tam, kde přestala i když ji na chvíli vypnu a přidám nějaký další hadřík, nemusím asi ani říkat. Kdybych četla návody, mohla jsem se zdokonalovat v úplně jiných dovednostech, než důsledné shromažďování prádla k vyprání. Jak se tak říká - chybama se člověk učí.

Prázdninová spisovatelka

Tue, 01 Jul 2008 15:21:51 +0200

Mám prostoje....

To asi nejde přehlédnout. Pro spoustu jiné práce nestíhám psát. Budiž mi přičteno k dobru, že je to práce prospěšná a její výsledky, doufám, budou brzy vidět. Když se podíváme na publikované články, je vidět, že jsem prázdninová spisovatelka. A protože máme 1.července, jsem zase tady. Ať žijou prázdniny!

Malý oslavenec

Wed, 02 Jan 2008 11:20:17 +0100

Tak a je to tady. Den D.... Daník dnes slaví první narozeniny, první rok s námi. Byl to rok krásný i náročný a my mu přejeme, aby byl pořád šťastný, spokojený a slibujeme, že pro to uděláme vše, co je v našich silách. Už to není to mini miminko co před rokem, vyrostl z něj malý, zvědavý a usměvavý chlapeček. Už se těším na další zážitky s ním, druhý rok jich jistě také přinese mnoho. :-) Daníku - vše nejlepší!!!

A je to tu zas!

Tue, 01 Jan 2008 17:40:47 +0100

Naše Kája byla jako mimi na štíru s jídlem. Doslova jsem jí očima popostrkovala sousta v krku, abych měla jistotu, že něco snědla. Sice správně otvírala, ale sousto jí postupně rozředěné skončilo na bryndáku. Tehdy mi Jarda řekl, že když jí krmím, otvírám pusu s ní - prostě pohled nade vše. Od té doby uteklo hodně vody a když uvážíme, že Daník - trefím-li se do jeho chutí - jí bez problémů, říkala jsem si vítězoslavně, že tentokrát budeme u krmení oba vypadat inteligentně. Minulý týden při obědě, takřka u poslední lžičky, jsem zjistila, že narozdíl od Daníka, já u toho určitě inteligentně nevypadám. Jak bych taky mohla - se lžičkou v ruce a pusou skoro dokořán. Pomóóóc! :-)

Kdy vyjde najevo má neschopnost?

Thu, 27 Dec 2007 22:16:18 +0100

Poslední dobou zjišťuji, že mám doma malého montéra. Není mi známo jak to dělá, ale dokáže odmontovat i věci pro roční dítě zdánlivě neodmontovatelné. Krytku na konektory u subwooferu, telefon na autíčku od ježíška, záklopku na domečku od téhož pána. Zatím se mi jakž takž daří držet s ním krok. Ale dnes, když jsem zápasila se záklopkou u domečku, mi poprvé blesklo hlavou jak asi může dlouho trvat, než předměty Daníkem odmontované nebudu umět namontovat zpět. :-o Pokud půjde ve stopách dalších šikovných chlapíků z naší famílie, nebude to tak dlouho trvat. Bratranec se se svými "nefunkčními" klíčemi dostal do sousedova auta (mělo trochu poškozený zámek :-) ), odšrouboval babičce prahy v celém bytě a rozebral budík. Budu se snad muset zapsat na nějaký kurz pro kutily. :-)

Jak jsme byli na besídce

Thu, 27 Dec 2007 22:04:42 +0100

Předvánoční čas s sebou tradičně nese různé školní besídky a jarmarky. Ani u Káji ve škole tomu není jinak. Jarmark probíhal v den, kdy Kája ve škole nebyla, ale besídku jsem si nemohla nechat ujít. Doufala jsem, že je to druh kultury, který se Daníkovi bude zamlouvat. :-)) Děti pilně nacvičovaly už pár týdnů dopředu, takže jsem byla zvědavá, co si připravily tentokrát. Ještě 10 minut před začátkem besídky jsem seděla u kadeřnice, ale vše klaplo a dorazili jsme přesně na čas. Uvelebila jsem se a UŽILA SI TO! A mé děti? Kája hrála v pohádce o zvířátkách, pak dělala, že umí všechny koledy a na závěr si pochutnala na cukroví a dětském šampaňském. A zjevně byla moc ráda, že tam má mamku a bráchu. Daník se na besídce potkal s kamarádkou Emičkou. Emička má o dva měsíce méně než on a moc se mu líbí. Jak je tak zvyklý dávat najevo své potřeby, bez ostychu se s Emičkou zblízka a ručně prohlédli, společně si zacinkali vykrajovátky na cukroví a nakonec Daník Emičku políbil. Pak dělal, že umí všechny koledy a na závěr se prošel pod lavicemi. Děti byly vcelku konsternované, že se tam taky někdo vejde i když se neskrčí... :-)) Sečteno podtrženo, užili jsme si to myslím všichni. A já jsem fakt ráda, že besídky berou Daníka o něco víc než shopping....

Jak šel čas IX. aneb jak efektivně nakupovat

Thu, 27 Dec 2007 21:52:13 +0100

Fenoménem poslední doby je prý shopping. Šíří se skoro rychlostí světla. U nás jde ale tentokrát vývoj opačným směrem. Zatímco na vejšce pro mě nebyl problém strávit celý den v Praze (ale jako opravdu v Praze, žádné shopping centrum :-) ) - samozřejmě do toho počítám oběd, sem tam zastávku u zuckermanna a obligátní kino- postupem doby trávím na nákupech čím dál méně času. Příčina je snadno pojmenovatelná - Daník. Jako správný chlap totiž nesnáší nákupy a to ani když je doprovodem své milované matce. V šátku by to ještě celkem šlo, aspoň tedy na chvíli, ale s Daníkem v šátku zase matka nemá šanci si cokoliv zkusit, takže shopping skoro ztrácí pointu... Když jsem si potřebovala koupit něco jako tepláky, vzala jsem si ho s sebou do zkušební kabinky v domnění, že bude přihlížet jak zkouším to hromadu, co jsem i vzala s sebou. Rychle jsem ale pochopila, že tudy cesta nevede. Daník nasadil pořádný řev. Zkusila jsem si dva kousky, celkem padly, nemohla jsem se rozhodnout který vybrat, ale naštěstí mi záhy došlo, že se v nejbližší pětiletce pro další asi nedostanu, takže jsem na pult hodila oboje, zaplatila a šla. Samozřejmě okamžitě po vyjetí z prodejny bylo z Daníka to nejvzornější a nejtišší miminko. Nákupů v kamenných obchodech tedy značně ubylo, naštěstí mě zachraňují četné e-shopy a mimibazar. :-) Tam se totiž dá nakupovat i když robě sladce spí a nezavírají...

Už vím, proč se dětem před usnutím čtou pohádky

Thu, 27 Dec 2007 16:22:50 +0100

Nedávno jsme Daníkovi pořídili houpačku pro miminka. Můžeme ho do ní připoutat, hoví si v ní a jednoznačně je dobrým místem pro spaní přes den. Uspávání je jednodušší, ani zdaleka ne všechna zhoupnutí vyžadují aktivní intervenci uspávajícího... :-) Já mu zpravidla k pohupování zpívám ukolébavky, nebo jiné poetické dětské písničky. Dnes dopoledne ale houpu, zpívám a on ne a ne zavřít oči. Rozhodla jsem se tedy, že mu písní sdělím neupravenou pravdu. "Spi Daníku, spi, zavři očka svý, mámu brní obě nohy, špatně se jí tady sedí. Jednou stejně musíš usnout, proč to tedy odkládat". Efekt byl překvapivý. Ač původně v polospánku, posadil se Daník v houpačce a zíral na mě s tázavým výrazem v očích. :-)) Nasadila jsem tedy rychle "Halí, belí", on se zase uvelebil a po chvíli usnul. A mě to došlo. Proto pohádky a ukolébavky, které pravdu značně okecávají - tvrdá realita prostě nevede k zdravému spánku. Že by příčina nespavosti mnoha dospělých? :-)